
Ráda čte a někdy spíš hltá knížky všeho druhu, už několikrát jí kvůli tomu museli vypumpovat žaludek. Pravidelně navštěvuje masopustní průvody, vždy má na hlavě charakteristický špičatý čarodějnický klobouk, a je v doprovodu svého domácího mazlíčka, psa Anduly, který s oblibou nosí masku vlkodlaka. Dále je možné autorku zahlédnout v dubnu při pálení čarodějnic, v říjnu při Samainu a konečně se na veřejnosti objevuje 2. listopadu na dušičky. Jiné dny v roce ji prakticky nelze spatřit, snad pouze na vyžádání nadšených čtenářů.
Největšími hrdiny dobrodružné literatury jsou pro ni Robin (Hood) a Robinson (Crusoe), přesto nikdy nechtěla být Robinsonkou. V záležitostech divokého západu vždycky nadržovala Indiánům. Jako plus chápe, že se jí vyhnuly foglarovky a nekonečné hodiny strávené vyndáváním ježka z klece; a stejně tak, že nemusela po vzoru verneovek trávit prázdniny dvacet tisíc mil pod mořem. Cestování zbožňuje skoro stejně jako čtení, a jak je to možné, snaží se oba koníčky propojit. Každodenně provozuje četbu v prostředcích městské hromadné dopravy a nejraději čte v dálkových autobusech – je z nich pěkný výhled po světě. Za všech okolností a za každého počasí se řídí heslem: CESTA JE CÍL.
Detektivky mám ráda, ale detektiv nejsem. Každou chvíli se mi něco ztratí a neumím hledat. Proto si ztracený věci zase musí najít mě. Loni v zimě jsem ztratila šálu a rukavice a moc se mi po nich stýská. Kdybyste je někde potkali, pošlete je za mnou k Tlustý myši. Budu tam na ně letos v zimě čekat a každou další zimu taky. To kdyby jim to trvalo dýl, nemají přece nohy.